ACTIVE HOLIDAY 2007

Orin,Nik,Jerry

Tak skončilo potáborové šílenství doma a můžu se dát do líčení zážitků z Aktive Holiday. Název přesně vypovídá o tom, že tento typ dovolené není pro „normální lidi“, ale pro šílence typu zažij a umři, jakým jsem já a spousta lidiček, co se točí kolem chlupatých zlatíček.

AH pořádal Brněnský coursing klub vedený Janou Fojtů.

Abych předeslala, kde já, čistokrevný zlíňák, k Brnu přišla. Vloni na podzim se konal I. briard coursing a já byla u toho, přesně podle rčení kam čert nemůže, tam nastrčí mě. Moc se mi tam líbilo, a tak jsem se rozhodla, že letos to bude tábor akční, bez ulejvání a program zveřejněný na stránkách www.coursingbrno.cz byl přesně to pravé ořechové ke zničení mě, malé dcery Vendulky i mých chlupatých kluků. Uvrtala jsem do této „ dovolené“ ještě své kamarádky Peťu Videckou se synem Sebou, stafbulíky Lady a Obískem, Marušku Kubínovou s dcerou Adélkou a RR Amirou a Věrku Jakubíčkovou s briardem Orimem. Na poslední chvíli se k nám přidala ještě Iveta Klápová s RR Dayimenem, Nailou a malou Šávou. Byla jsem moc zvědavá a taky trošku na vážkách, zda mě holky neubijou, co jsem to zas vymyslela. Neubily. Ale popořádku od začátku do konce.

S Janou jsem se vůbec neznala, tedy viděly jsme se v roce 2006 asi 30 vteřin. Když se začal řešit výcvik, nabídla jsem tehdy paní Janě:

„ Jestli chcete, jsem výcvikář u nás na cvičáku, a tak vám můžu píchnout, pokud vám to bude vhod.“

Tak a už to bylo, měla jsem touto větou opravdu postaráno o tábor, jaký jsem chtěla, Jana mě zapřáhla stejně jako všechny lidičky co pomáhali a starali se o hladký průběh všeho dění za účelem veskrze ušlechtilým. Zničit za týden lidičky i jejich psí soukmenovce natolik, aby už nikdy nechtěli nic takového opakovat. Nicméně, Janinko, mýlila ses a, jak již víš, zásadně. Aktiv Holiday II. ti neodpustíme a už se na něj móóóc těšíme. Jsme moc rádi, že jsi to s námi nevzdala a rybičky počkají !!!!!!

Sobota 7.7 – den první příjezdový

Po vynesení všech našich potřebných věcí do nového týdenního domova, jsme nastoupili hned rovnýma nohama do výcviku, já, coby výcvikář a figurant v jedné osobě, a osazenstvo, které si nového člověka oťukávalo a zjišťovalo, co že jsem zač a jestli budu jejich miláčkům rozumět natolik, aby se mi do rukou svěřili. Snad to dobře dopadlo a byli spokojeni – žádný výhružný e mail mi zatím nedorazil.

Cvičili jsme klasickou poslušnost, trošičku upravenou pro plemena, ne úplně služební, a páníky, kteří se na cvičáku moc neohřáli Bylo nutno napřed naučit některé psovody, jak a kam se točit, jak pomoci svým radostným i méně nadšeným pejskům, aby to bylo tak, jak být má. Naučit obranu formou hry „dám ti hadr, když si ho chytíš“, které taky moc nedůvěřovali, ale pak uvěřili. Spousta lidí si mylně myslí, že pokud pes dělá obranu, stane se kousavým a nebezpečným. Jak se však všichni přesvědčili, není to tak a já jim dokazovala, že jde se psem kousat a pak se mazlit. Večer jsme s holkama usedly na schodek u chatky a trošku řešily víno, které námi dovezeno bylo.

Neděle 8.7 - coursing, hry pro páníky

Ráno se běhal seznamovací coursing, aby naše velitelka Jana věděla, co kdo umí a jak dál.

Moji chlapečci se rozhodli, že si první běh zaběhnu prostě s nimi a v půlce jsem musela za nimi i s kolenem jako balón, které mi oteklo už v sobotu večer a svinsky bolelo.

No, pak už běhali každý sólo, a tak si oba vychutnali trať celou až do konce i beze mě...uff. Já v roli mrzáka mohla odpočívat a dávat se dohromady na pondělní výcvik.

Odpoledne byly naplánovány hry jen pro páníky ve stylu „dělej, co umíš a vyhraj“. Jana se mnou měla slitování a nechtěla taky, abych to některému týmu kazila, dostala jsem tedy úkol velmi důležitý, stala jsem se jedním z rozhodčích a hodně se nasmála.

Všichni běhali, skákali, přetahovali se a vrcholnou disciplínou bylo házení prezervativů naplněných vodou. Děti si pak taky zazávodily a s těmi balónky si taky zaházely , moc se jim to líbilo jako ostatně i dospělákům. No a večer hospůdka a vínečko, jak jinak, jsme přeci na dovolené.

Pondělí 9.7 - stopy, poslušnost,obrany canisterapeutická přednáška

Ráno jsme se, k mému velkému údivu, sešli opravdu v 6.oo hod v počtu neuvěřitelných asi 20 šílenců a vyrazili na stopy. Terény ani počasí nám moc nepřálo. Foukal silný vítr a louka byla čerstvě posečená, hodně voněla a byla tam spousta sena. Tak jsem všem ukázala, jak šlapat první krátké pamlskové stopy a jak psa vést. Všichni si to vyzkoušeli a teď už je na nich, jestli budou pokračovat či nikoli.

Poslušnost i obrany probíhaly bez větších zádrhelů a já byla ve dvě odpoledne úplně mrtvá. Večer pak měly holky Věrka Pisárová a Martina Satinová přednášku o canisterapii a já záviděla dětem, které dělaly figuranty a válely se po zemi v hospůdce a polohovaly se psími profíky. Bože, jak já bych spala!

No, jenže jsme na dovolené a spánek se odkládá na neurčito. Domluvily jsme se s holkama, že se uloží dětičky a jde se do hospůdky. Děti usnuly, jako když je do vody hodí, a tak jsme vyrazily vyzvednout Peťu v chatičce v domnění, že nás netrpělivě očekává. Mýlily jsme se velmi. Měla jsem strach, aby hlídající Lady nevzbudila Sebína, a tak jsem klepala velmi opatrně a zlehoučka. Uplynula hodná chvíle, než se pootevřela dvířka a koukala na nás rozespalá teta Obísková, jako že co je, a musely jsme nasadit všechny páky, aby se opět z vyhřátého pelíšku vymanila a šla s námi. Povedlo se a myslím, že pak nelitovala.

Úterý 10.7 - poslušnost,obrany

Nastalo ráno a bylo hnusně. Běhat se nedalo, a tak se přesunul výcvik ze středy na úterý a já opět nastoupila na maraton, k uspokojení všech zúčastněných. Nenechte se však mýlit, nejen já, ale všichni organizátoři dřeli jako barevní, aby se vše líbilo a vyšlo podle představ.

Už bylo vidět obrovský pokrok u psů a hlavně páníků, kteří si v sobotu nebyli vůbec jisti, zda je to pravé ořechové, ale vydrželi a mě moc potěšili všichni bez výjímky. Psi byli veselí a hraví a tak to má být.

V podvečer jsme si tetou Obískovou, oběma dětmi a vším psím osazenstvem udělali procházku a na ní řádně zmokli. Lady a Obísek se otřepali, Peťa je vytřela ručníkem a byli suší, děti sundaly pláštěny a bylo, jen mně nezbylo než půjčit si fén a moje dvě chlupaté koule, nacucané jako houby, vyfénovat. Dvě hoďky to spravily a byli kluci zase krásní a já ještě unavenější a ospalejší.

Večer se šla stezka odvahy a tu jsem zbaběle vzdala ze dvou důvodů, bylo čerstvě po dešti a já si nebyla jista, že to mé hojící se koleno vydrží, a byla jista, že psy již znovu sušit nebudu.

Večer jsme měli oddych, děti opět usnuly neuvěřitelně rychle, a tak jsme chvíli s děvčaty seděly u chatičky a popíjely vínečko. Únava byla již ale veliká, proto jsme to brzy rozpustily a šly na kutě. Bylo potřeba zmenšit spánkový dluh, který hodně narostl. Spala jsem jako mimino

Středa 11.7 - orientační běh , coursing

Ráno jsme se všichni probudili do krásného dne, mě jako mávnutím kouzelného proutku přestalo bolet koleno, odpuchlo a bylo naprosto OK – snad proplach vínem, nebo vyšší moc? nevím, ale pak už nezlobilo.

Hned jsem toho využila a s Vendou a psíma klukama jsme vyrazily na orientační běh. Myslela jsem, že se počkáme s Maruškou, Adélkou, Peťou a Sebou a půjdeme trasu pěkně v klídečku a pohodě. Jeden míní, ale Venda mění. Hnala mě jako zdutou kozu, mami poď budeme utíkat, je to po rovině a z kopce. Do kopce se pochlapili oba briardí fešáci. Jerry Vendu vytáhl do všech kopců a kopečků, a že jich tam bylo, ona jen dávala jednu nohu před druhou. Nikin táhl mě, ale podváděl, a tak jsem musela hlavně sama.

Úkoly jsme splnily skvěle – házely se balónky, poznávaly stopy, skákalo se v pytlích ,uzlovalo se, psí plemena nám dala trošku zabrat, ale splnily jsme na jedničku a světe div se - na večerním vyhlášení jsme byli na místě prvním a Venda si odnášela za první místo elektronické šipky. Byla moc nadšená a já docela překvapená.

Po orienťáku a obědě se běhalo a kluci byli moc šikovní a oběhli celou dráhu až do konce a já jen fandila. No super !!

Večer se grilovalo maso, tak jsme si všichni pochutnali. Uložily jsme ratolesti, popily něco vína a šly spinkat. Byl to spánek spravedlivě unavených.

Čtvrtek 12.7 - testy povah

Na testy povah jsem byla hodně zvědavá. Dělala je Věrka Pisárová a Martina Satinová. Nás ostatní poučily, a tak jsme se zúčastnili skoro všichni. Jen někteří jako figuranti a pomocníci a ti další jako testovaní...

K mému úžasu tyto hodně těžké testy zvládla většina psů bez ztráty kytičky. A protože občas pršelo, vše se protáhlo do pozdních odpoledních hodin.

V podvečer jsme se vypravily na „prochajdu“, děti, stafbulíci, briardi tentokrát tři a konečně jsme se rozhlédli po úžasném okolí, na které jsme neměli po celou dobu čas. Na Královci je nádherně a je mi líto, že jsem nestihla více delších vycházek.

Večer se upeklo sele, kluci se vytáhli, bylo výborné a za to jim patří velký dík.

Pátek 13.7 - závody v agility a poslušnosti, coursing

Tento den byl plný závodění, soudcovalo se a závodilo v plném nasazení všech zúčastněných. Já měla kluky přihlášeny na závody v poslušnosti i agility.

V agi Jerrýsek obhájil krásné poslední místo, jiné jsem ani nečekala, vzhledem k tomu, že dráhu viděl poprvé na táboře a asi po páté v životě. Měl nicméně krásnou kulturní vložku, kdy se po vlítnutí do tunelu rozhodl, že se vlastně potřebuje otočit a vylézt ven stejnou cestou, no jak to dopadlo, si asi umíte představit, koulel se z kopce tunel a v něm Jerry. Vzbudil všeobecné veselí a jeho padesátikilové tělo po hodné chvíli vypadlo z tunelu opravdu stejnou stranou, kterou tam vběhl. Nik byl sedmý nebo šestý, to už opravdu nevím. Je fakt, že se pochlapil líp než jeho starší brácha.

V poslušnosti kluci nezklamali ani jeden. Čas strávený na cvičáku se projevil, i když celý týden běhali coursing , netrénovali a při procházkách se potulovali. Jerrýsek se umístil na místě prvním a Nikin po rozstřelu s Obískem na místě druhém. Jak jistě tušíte, Obísek třetí, byl moc šikovný, jen na rozstřel nám vylosovali aport a o ten se Obíse začal zajímat až na táboře. Jsem na ně přesto moc hrdá, teta Obísková svým úsilím dokázala všem, že i stafbul je při správném vedení kvalitní služební pes.

Pak nastoupily na svůj agi závod i děti, tak jsem opět běhala a naváděla, Věrka měřila, Maruška startovala a Petra mohutně fandila. Děti měly každý svou kategorii, tak vyhrály všechny a dostaly moc pěkné ceny při večerním vyhlášení. Seba, Adélka, Venda i Tedy byli moc šťastní a radost jim svítila z očí jako lucerničky. Co může nás maminy víc potěšit?! Odpoledne jsme ještě stihli poslední trénink coursingu a s napětím očekávali sobotní závod. Byl to poslední večer, takže po uspání dětí, které spaly dřív, než padly do peřin, sešli jsme se zase v hospůdce a při dobrém vinném moku povídali do pozdní noci. O čem že ?? No o psech, o čem jiném.

Sobota 14.7. – coursingový závod O pohár společnosti Unicars

Na závod byli přihlášeni i psi, kteří se neúčastnili tábora, a nám přijeli dva briardí profíci Drahuška Bar- Bar Beskydy a Artuš od Meruňky Lenky Řačákové. Ti již běhají dlouho a jsou to prozatím jediní dva briardi, kteří mají licenci. Bylo nás tedy na startu pět chlupatých.

Začalo se běhat. Nikin s Artušem byli běh č. 5. Vypustili jsme krakeny a čekali. Nik běžel a Artušovi se konkurent vůbec nelíbil, tak si řekl „nepudu nikam“. Měl před časem za partnera psa, který se na něj zle obořil, a tak nerad běhá s cizími. Tím měl Nikin krásný běh dokončený a já utíkala pro Jerryho, protože běžel hned po Orimkovi, který si to taky užil a svůj běh doběhl celý. Panička mu trošku pomohla, ale super nevzdal! Jerry běžel s Drahuškou a ta mu moc voněla, a protože je džentlmen, nechal ji běžet napřed utíkal jí za zadkem, střapec ho vůbec nezajímal. Drahuška se naštvala, proč jí furt funí na záda, a šla si po půlce trati stěžovat paničce a Jerrýsek jako stín za ní. No nic, to se jim oběma moc nepovedlo. Ve druhém běhu běžel Nikin s Drahuškou a běželi oba moc hezky. Pak nastoupil Jerry s Orimem a ti dva doběhli taky celou trať, jen Orimo si to kousek zkrátil a počkal si na střapec v cíli, a tak killoval před Jerrýskem. Ten si počkal, až se mládí vydovádí a pak si ho ulovil taky.

Odběhli všichni a pak bylo vyhlášení výsledků. V briardech byl Artuš pátý, Orim čtvrtý, Jerry třetí, Drahuška druhá a Nikin si připsal první vítězství v coursingu. Obísek byl v plemeni první, Lady druhá a v celkovém pořadí se Obísek umístil na nádherném třetím místě. Této moc velká gratulace !!!!

Je tu konec tábora a nám je tak nějak smutno u srdíčka, bylo to skvělé, lidičky, chlupatci i počasí nám celkem přálo.

Moc vám, Janinko, Gábi, Romčo a všem ostatním děkuji za krásně strávený týden a prima pohodu a už se moc těším na Aktiv Holiday II a snad se uvidíme dřív než příští rok.

Hana, Venda a briard gang

Nikin

Jerry