Jak jsme jeli na 1. Briard coursing v Brně Žebětíně

Když jsem si poprvé na klubových stránkách všimla pozvánky na 1. Briard coursing, nic mi to neříkalo a vůbec jsem neuvažovala o tom, že se zúčastním se svými svěřenci.

Po nějakém čase jsem si jen pro zajímavost rozklikla propozice a dlouze se dívala, začala přemýšlet zda ano či ne. Velkým lákadlem byla poznámečka ušatí i neušatí. Vzhedem k tomu, že jeden z mých chlupatců patří mezi týrané, a tudíž si už chodí na cvičák zacvičit jen aby nezapomněl a jinak nikam nesmí a trošku se i nudí.

Pak jsem zjistila ač rozhodnuta jet, že se tam stejně nedostanu, protože v době uzávěrky nebudu ještě vědět, půjdu-li do práce či nikoli, ale osud tomu chtěl, vše vyšlo, já umluvila rodinu a jelo se. Vůbec netuše do čeho se řítíme.

Do Žebětína jsme dorazili mezi prvními, ale pořadatelé už se činili.

Dorazili jsme...

Přivedla jsem kluky k dráze a snažila se jim vysvětlit co po nich budu chtít. Střapec kolem nás několikrát prosvištěl v rámci zkoušek, zda vše funguje tak jak má, ale Jerry /Le Petit Prince/ se tvářil stále více nechápavě a znechuceně. Nikin /Nice Looking/ se chytil lépe, začalo ho zajímat to, co tak rychle běhá a on to nestíhá vůbec sledovat. Nabyla jsem dojmu, že Nik snad kousek poběží ač mamináč, ale u Jerryho jsem si byla jista, že poběžíme spolu a já na konci duši vypustím.

Po oficiálním zahájení nám Lenka a její kolegyně Jana vysvětlily oč tu běží a jak se běží, seznámily nás ve zkratce s pravidly a utěšovaly, že to určitě zvládnou psi i my. Nevím kolik začátečníků jim věřilo, ale všichni jsme se tvářili, že teda jo.

Jako první šli na start už ostřílení závodníci, kteří již běhají v párech a ukázali nám, jak to vypadá když je pes profík. Byla radost pohledět na ridgebacky, kterým hrají všechny svaly, na briardy s vlající srstí, vypadajícím jak psí víly. Byla tam i jiná plemena, na která byl skvělý pohled, ale briard je briard.

Pak nastopili již každý sám psi, kteří běhají, ale ještě na tom nejsou tak dobře, aby mohli bez újmy běhat páry. Po tomto koncertu umu jsme nastoupili my a naše chlupaté koule. Někteří psi to pochopili hned, někteří to brali jako prima vycházku se spoustou legrace, kdy páneček běží, funí a ještě se snaží ukazovat na zemi něco co se pohybuje.

Koukali jsme na to svorně, litovali ty co museli ufunět těch 800 metrů celých spolu se psem a moc fandili jim i těm, kterým se pes rozhodl, že se přeci jen rozběhne a poběží alespoň kousek a ještě kousek či celou dráhu??

Já s Nikem šla na start jako dvacátá s velkými pochybnostmi.

Nikin

Na startu mě utvrdil v tom,že přesně pochopil, co se po něm chce a já měla co dělat, abych ho udržela. Zazněl povel naviják a po chvilce start a Nikin vyrazil jak střela. Trošku se ztratil, ale nevzdal to a cestu ke střapci si našel sám a mě k tomu vůbec nepotřeboval.

Nikin

Nikin

Byla radost se na něj dívat, jak ho to baví a běží s velkou chutí. Do cíle dorazil zamotaný do vodícího lanka a způsobil malou nečekanou pauzičku, kdy museli pořadatelé natáhnout lanko na kladky znova. Moc mě potěšila Lenka větou, běžel výborně a i u toho přemýšlel.

Po nás běžela Jerryho sestřička Lily of the Valley M.C. alias Eimy a bylo na ní vidět, že jí přesně docvaklo, co a jak. Běžela bez zaváhání a skvěle. Moc jsme jí fandili.

Eimy

Eimy

Pak jsem šla na start s Jerrym. Můj gaučák a týrané zvíře se tvářil přesně tak, jak když jsme přijeli - tedy znechuceně.

Jerry

Jerry

Lenka se s ním před startem tahala o střapec a on světe div se začal reagovat. Přišel povel start a Jerry vyrazil. Běžel o poznání pomaleji, rozvážněji než šílený Nik a Eimy, ale běžel a já s ním. Nemusela jsem celou dráhu, kam jsem nedoběhla tam doběhl můj hlas s povely a povzbuzením, drž ho... chyť ho... kde ho máš. Jerry doběhl do cíle, střapec ulovil a já přestávala mluvit.

Jerry

Jerry

Běh Amiga Chocokiss jsme též sledovali velmi bedlivě. Je naše rodina a Marty ukázal, že umí.

Marty

Měli jsme chvilku pauzu a tak jsem si již spokojenější mohla vychutnávat ty další šikulky, pohybující se rychleji či pomaleji po dráze.

Moc se mi líbila Albertine White Oleander /Tína/ fenka westíka, která ač zdaleka nedosahovala výšky našich chlupatců, bojovala jako lvice a doběhla celou trať bez jediného zaváhání a mohla se směle postavit velkým chlupatým koulím jako vyrovnaný soupeř. Byla super a její chtění a jekot se rozbíhaly nad celou dráhou oznamujíc světu, že je velká bojovnice.

Tina

Tina

Když doběhli všichni, pak nám bylo oznámeno, že na trať byly přidány překážky a máme se snažit. Druhý běh byl startován ve stejném pořadí a tak jsme čekali, jak se s tím naši miláčci poperou, zda pochopí či nikoli. Spousta jich pochopila někteří ne, snad příště, ale nevzdávejte to.
Mí hoši běželi se stejným nasazením jako v prvním běhu. Nikin jako šílenec teď již bez zaváhání. Jerry velmi rozvážně, ale celkem s chutí a já byla po druhém běhu bez hlasu.
Po doběhu všech zúčastněných bylo vyhlášení výsledků.
Lenka vyhlašovala nejdřív nebriardy a pak jsme byli na řadě my, zvlášť feny a psi. Všichni zúčastnění i ti co neměli ten správný den dostali medaile a pískací hračky a první tři místa si odváželi krásné poháry, pískátka a spoustu dalších cen a drobností.
Ve fenách se Eimy umístila na skvělém druhém místě ze sedmi fen.

Eimy

Ve psech si Jerry vyběhal páté místo a Nikin místo druhé z jedenácti psů. Marty nám byl v patách na místě třetím.

Nikin

Byla jsem velmi spokojená a nadšená nejen umístěním svých kluků, ale i super organizací tohoto dne a uchvátil mě i tento psí sport. Hlavně proto, že psy moc bavil a chtěli, chtěli tak moc, že někteří štěkali, někteří až řičeli jak se těšili.
Jsem velmi ráda, že jsem u toho byla a pokud bude druhý ročník pojedu i kdyby čert na koze jezdil. Myslím, že mluvím za všechny zúčastněné. Byl to super den. Sluníčko na nás koukalo a líbilo se mu to, protože se neschovalo a nepustilo na nás slibovaný déšť.
Lenko ještě jednou moc dík za skvělý zážitek a moc se těším na další ročník.